Když na cestě nejde všechno hladce

Někdy události jednoho dne inspirují člověka víc, než celá týdenní dovolená. Tak se to stalo i mně při zpáteční cestě z Portugalska, kam jsem doprovázela dceru na Erasmus.

Tady je pár mých postřehů i s malými ponaučeními:

• Lisabon 4.30 hodin ráno…dcera, která mi má na dálku z Porta zajistit odvoz Ubrem na letiště zjevně zaspala...trochu stres…takto brzy ráno se veřejnou dopravou v Lisabonu na letiště dostanu jen stěží…taxi je tedy jedinou rozumnou volbou…nakonec se mi ji podaří vzbudit a dcera, ač rozespalá okamžitě jedná a ve chvilce vydává pokyn, že do 10 minut bude mé taxi přistaveno…po chvilce však volá znovu, že ten kret… (no prostě byla rozčilená, tak se výběrem vhodných slov příliš nezaobírala) to zrušil a dohodla mi jiného taxikáře…s ním už to klaplo, mladý řidič mne naložil a po celou cca 10 minutovou cestu na letiště se mnou příjemně konverzoval…5 Euro mi za tuto ranní službu přišlo směšně málo…tento pocit později trochu změnil svůj odstín, když mi dcera oznámila, že jízda byla bezhotovostně zaplacena z její strany již předem…zdá se tedy, že si mladík nechal svoji službu proplatit dvakrát…jsou však situace,  kdy účel světí prostředky a mojí jednoznačnou prioritou bylo, se na letiště dostat včas, takže budiž mu odpuštěno…

Ponaučení: musím se naučit ovládat aplikace Uber, Bolt apod., abych byla soběstačná!

• Myslela jsem si, že kufr zpět domů povezu téměř prázdný, většina věcí na cestě do Portugalska byla dcery, která má za jejich pomoci přečkat půl roku mimo domov…já si tedy zabalila na mne nezvykle úsporně a celý týden přežila v jedněch botách, jeansech a třech trikách…pro jistotu jsem si u dcery na cestu zpět zapomněla i pantofle a pinzetu, abych toho prostě neměla moc…no, při vážení ukazoval kufr 16kg…domnívám se, že za to může těch 5 láhví portského…snad mi je na letišti nezabaví, nevím, jaký je limit alkoholu na osobu…ale Portské miluju, tak holt nezbývá než riskovat…bohužel mi k vlastní konzumaci zůstane jen jedna lahev, ostatní poslouží jako dárečky.

Ponaučení: cestovat vždy ve dvou, bude moci být víc alkoholu!

• Tak nějak doufám, že jsem letištní obsluze v Lisabonu dobře porozuměla, když mi anglicky vysvětlovala, že si nemusím odbavený kufr vyzvedávat v Bruselu, ale že poletí transferem až do Prahy…každopádně jsem se v Bruselu po kufru nesháněla a pevně věřím, že se já a portské v Praze ve zdraví shledáme…haha! (ale nepředbíhejme)

Ponaučení: trénovat jazyky se asi vážně vyplatí!

• Nejsem vůbec pyšná na svoji znalost zacházení s nápojovými automaty…chtěla jsem využít jedinou lidovou cenu široko daleko, a to 1 Euro za vodu v automatu…pod tlakem velké fronty jsem však v inkriminovaný okamžik zazmatkovala, vhodila minci a po chviličce marného čekání, jestli se stane něco samo, přičemž nic "samo“ se nestalo, zmáčkla první číslo, které mi přišlo pod ruku, což bylo 11…vhledem k tomu, že automat obsahoval ve všech přihrádkách pouze ty samé lahve s vodou, přišlo mi to jedno…no jedno to nebylo, přihrádka s číslem 11 byla již prázdná (zřejmě většina lidí jednala takto zkratkovitě jako já) a přes moji rychlou změnu volby na 12, se automat rozhodl mi druhou šanci nedat a nevydal mi ani vodu ani zpět moji minci…pán, který byl na řadě hned po mně, mi jasně a stručně vysvětlil, že mám díky své hlouposti smůlu a už se hrnul k automatu vydobýt si vodu pro sebe…byl úspěšný stejně tak, jako všichni ostatní čekající ve frontě, což jsem viděla na vlastní oči neb jsem si počkala, až přijde moje chvíle u automatu znovu, tentokrát za pokusu platby kartou…opět smůla, oživit spojení automatu a mé karty se mi nepovedlo a nutno říci, že zástup netrpělivých za mnou, mi moc časového prostoru se s automatem skamarádit, nedal…

Ponaučení: víc trénovat komunikační dovednosti, zejména s automaty!

• Jsem cekem trpělivý člověk, věřila jsem, že skoro 6 hodinové čekání na letišti za pomoci intelektuálních činností jako je například četba nebo jídlo, hravě zvládnu…že se mi to poněkud prodraží, jsem netušila…ale když se nachýlila 5. hodina čekání, ochabla má obezřetnost a já podlehla akční nabídce Jysku a zakoupila nové jídelní židle…ne že bychom nové nepotřebovali, v tom mám jasno, ale svoje svědomí jsem očistila ještě i zdůvodněním, že se u nás ve vsi poptává pro ubytované ukrajinské rodiny leccos, tzn. naše staré židle určitě ještě službu udělají…ještě malý dodatek, aby nedošlo k mýlce…židle jsem zakoupila online s tím, že mi je dovezou do pár dní domů…možná Vám přijde divné, proč to tady zdůrazňuji, ale má to svůj důvod…moji mamku nákup židlí zaujal prakticky nejvíc ze všech mých dovolenkových zážitků a dychtivě se ptala, jestli už mám židle doma a jak se mi je podařilo tím letadlem převézt…po mém sdělení, že se jednalo jen o online objednávku a že na letišti fakt není obchod s nábytkem, byla zjevně zklamaná.

Ponaučení: preferovat přímé lety, vyjde to levněji!

• Jsem zkušená cestovatelka…dokázala jsem za cenu jednoho kafe, croasantu a džusu strávit v jedné kavárně 2,5 hodiny z celkové čekací doby, aniž by mě obsluha vyhodila…a v mezi čase jsem se dokázala operativně přemístit i na strategické místo se zásuvkou a zajistit si tak dobití mobilu na plný stav…

Ponaučení: není co zlepšovat, tohle zvládám bravurně. Maximálně mohu zkusit vylepšit své finanční portfolio, aby útrata svojí výší lépe odpovídala délce stráveného času!

• Z létání mám respekt…proto je logické, že jsem se krátce po vzletu rozhodla zaměřit svoje myšlenky jiným směrem…k tomu jsem zvolila časopis osobního rozvoje od Petra Casanovy…jeho myšlenky mám ráda, pomáhají mi zorientovat se v náročných situacích…nečekala bych ovšem, že mě tentokrát Petr zradí…Hned první článek byl o letecké katastrofě, kterou způsobil psychicky narušený pilot…jelikož o našich pilotech nic nevím, nezbývá mi než doufat, že jsou po dobrým lékařským dohledem…Petr se však nedá a zradí mě podruhé…v jiném článku píše, že v letadle je dobré se při turbulencích dívat na obličeje letušek…dokud mají klidný výraz letušky, nejedná se prý o nic vážného…pokud se však jejich výraz změní, může se jednat o počátek letecké katastrofy…a já se, Petře, ptám…když se letadlo začne třást a letušky mají přes půl obličeje respirátory, jak mám jejich výrazy asi tak poznat? A tak jsem si vymyslela pro tuto situaci vlastní pomůcku…dokud mají letušky oči přirozeně velké, je to Ok, letuška se zavřenýma nebo vytřeštěnýma očima může značit problém…ale za 100% účinnost tohoto návodu s dovolením neručím…

Ponaučení: nečíst nebo nelétat!

• Konečně přistání v Praze, už se těším na své portské…můj červený kufr přijíždí mezi prvními…červená barva je dobře vidět…jak moc dobře, zjišťuji o chvilku později, když si kufr beru a pokládám na zem…z červeného kufru vytéká červená tekutina…mohla by to být klidně krev, ale já naštěstí tuším, že spíš než mrtvolu mám v kufru rozbitou láhev portského…láhev nebo láhve?...tato nejistota mne přiměje vyrazit nejkratší cestou na WC…zas tak krátká ta cesta nebyla a celá byla lemována červenou přerušovanou čárou…kolegové z klubu turistů by měli z mého značení jistě radost…na WC se mé počínání neobejde beze svědků, ale čas čekat, až se místnost vyprázdní skutečně nemám…beru roli toaletního papíru…zápasím s odpadkovým košem na stěně, z jehož útrob se snažím vyjmout relativně prázdný igelitový pytel…a poměrně odvážně se pouštím do otevírání kufru…udivených pohledů okolo si nijak zvlášť nevšímám, můj úkol je jasný…zjistit rozsah škody…s úlevou vydechuji, z pěti láhví se rozbila jen jedna…záhy mi však dochází, že ta moje, protože po odečtení láhví určených jako dárky mi už žádná nezbyde…ale na velké dojímání nemám čas…musím selektovat suché a neobarvené oblečení od oblečení nasáklého červenou tekutinou, vybrat střepy, osušit stojící tekutinu na dně kufru…vše nějak znovu do kufru umístit…jsem vážně dobrá, zvládla jsem to…z toalet tentokrát vycházím opatrně a rozhlížím se, jestli už po mě letištní strážníci nepasou…zatím zdá se klid a tak neohroženě s kufrem, z něhož ještě stále, ale už méně vytéká červená tekutina vyrážím na parkoviště, kde mne již čeká odvoz…druhý den hledám v krimi rubrice novin nadpis: Záhada na letišti - krvavé stopy, mrtvola nenalezena.

Ponaučení: Murphy, když psal ty své zákony, zjevně věděl, o čem píše…mezi pěti lahvemi portského bylo i jedno bílé…ale když už se Vám má rozbít láhev portského, bude to bez ohledu na výši pravděpodobnosti vždycky to červené…kdyby se totiž rozbilo bílé, bylo by o dost vtipných situací a taky o jednu krimi záhadu méně!

A na závěr ještě jeden postřeh, ten nejdůležitější! Když vám při dosednutí letadla na plochu klapnou čelisti silně proti sobě, nejednalo se v žádném případě o hladké přistání...